Historie masáží

Masáž je považována za nejstarší léčebný prostředek. Naší první reakcí na jakýkoli úder či poranění je, že si začneme to místo hladit a třít, což je vlastně masáž.

Definice pojmu

Samotný termín masáž je řeckého původu (massó = hníst, mačkat), obdobná slova se objevují i v ostatních indoevropských jazycích.

Nejstarší zmínky o masáži pocházejí z oblasti Mezopotámie, z Egypta a Číny. Můžeme ovšem předpokládat, že masáž jako léčebný prostředek používaly již pravěké kmeny.

Na území Mezopotámie, v oblasti rozkládající se mezi toky řek Eufrat a Tigris, se první zmínky o masáži objevují v době Asyrské říše (2. pol. 3. tisíciletí př. n. l.). V bájném městě Ninive byla nalezena alabastrová váza, na níž je masáž znázorněna, což je jasným důkazem, že masáž byla již v té době běžnou záležitostí.

V egyptském prostředí se o masáži píše v tzv. Ebersově papyru. Jedná se o svitek o délce 20 metrů a šířce 30 centimetrů, který vznikl pravděpodobně kolem roku 1600 př. n. l. Jeho text obsahuje medicínské poznatky a léčebné postupy užívané tehdejšími lékaři a masáž je zde popsána jako prospěšný léčebný prostředek.

V Číně najdeme nejstarší písemné zmínky o masáži v knize Nej-ťing Su Wen, za jejíhož autora byl považován legendární Žlutý císař Chuang-ti. Moderní věda ale odhalila, že kniha je dílem několika různých autorů. Masáži se věnoval i známý čínský filosof Konfucius (6.-5. století př. n. l.), který vypracoval její metodiku.

Masáž znala i starověká Indie, jejíž poznatky jsou dodnes předávány a používány v podobě ájurvédských masáží.

V evropské oblasti je masáž známa ze starověkého Řecka (zmínky o masáži najdeme dokonce i v Homérově eposu Odysseia). Za “otce evropské medicíny” je považován řecký lékař Hyppokratés, který znal masáž i její účinky.

Automasáží se ale prý zabýval už jeho učitel Herodikos, který se díky ní a dalším cvičením dožil sta let.

Řekové ovšem masáž nepoužívali jen jako léčebný prostředek, ale spolu s gymnastikou ji vyučovali i učitelé v gymnasionech, nebo ji používali sportovci – tady bychom mohli hledat začátky sportovní masáže.

Od Řeků převzali masáž Římané. Pojítkem mezi řeckou a římskou medicínou byl původem řecký lékař Asklépiadés (l. století př. n. l), který přesídlil do Říma, kde se stal proslulým lékařem. Je o něm známo, že masáž považoval za jeden z léčebných prostředků; rozlišoval několik druhů masáží a zavedl nový masážní hmat – chvění.

Masáží se zabývali i další významní římští lékaři – Celsus (1. století n. l.) a Galénos (2. století n. l.).

V římské říši bylo použití masáží poměrně časté. Běžně byly masérské služby poskytovány v thermách, což byly u Římanů velmi oblíbené a veřejně přístupné vyhřívané lázně, jejichž součástí byly nejen masérny, ale i tělocvičny, knihovny, čítárny apod.; šlo tedy o jakási střediska tělesné a duchovní kultury. Maséři byli označováni jako alepti a existují dokonce i zmínky o stížnostech, že svou práci někdy vykonávají příliš hrubě.

Masáže byly oblíbeny i na římském panovnickém dvoře. Je známo, že už Gaiu Juliu Caesarovi (1. století př. n. l.) léčili pomocí masáže epilepsii. I jeho nástupci využívali masérské služby, svého osobního maséra měl například císař Nero (1. století n. l.). Císař Hadrianus nařídil v roce 117 n. l. vzájemnou povinnou masáž pod dohledem lékařů a zkušených masérů u římského vojska.

Mimo římskou říši používali masáže i Keltové.

Středověk, v jehož centru zájmu byla spíše duše než fyzická schránka člověka, lze z pohledu vývoje masáže označit za dobu úpadku. Na lékařské znalosti antického světa navázali především Arabové (vynikajícím lékařem a znalcem masáží byl Avicenna v 10.-11. století). Masáže našly svůj prostor zejména v tureckých parních lázních.

V 16. století nastává velký rozmach medicíny a Evropa znovu objevuje antický svět a jeho znalosti. Do centra zájmu se dostává člověk a jeho duševní i tělesná stránka. Masáž se opět stává jedním z léčebných prostředků, i když po praktické stránce za antickou zaostává.

Na konci 18. století v Německu, Francii a Švédsku vznikají školy, které masáž vyučují. 19. století pak přináší moderní pojetí masáže – jeho autorem je především švédský teolog a literát Peter Henrik Ling (1776-1839), kterého k vypracování vlastního systému masáže přivedl nepříliš dobrý zdravotní stav. Za podpory švédského státu vybudoval Ústřední ústav švédské gymnastiky, jehož součástí bylo i výukové masážní středisko.

V českých zemích lze za zakladatele moderní masáže považovat ortopeda Vítězslava Chlumského (1867-1943).

Dnes rozlišujeme několik druhů masáží:

  • klasické
  • sportovní a rekondiční
  • východní (orientální) – mezi ně patří shiatsu, sujok, thajská masáž, čínská tlaková masáž, indická snehan
  • lymfatické masáže
  • Bowenovy masáže

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zeptal jsem se na názor klientů

Autentické důvody proč si dát masáž

Učím se mít rád sebe a milovat své tělo. Chci mu dopřát potěšení i úlevu. Masáž je to terapie pro nás oba, pro Duši i Tělo.

Když potřebuji cítit sebe sama nebo úlevu a uvolnit nahromaděné napětí v těle dám si masáž.

Masáž si dám když se potřebuji na moment zastavit a utéct od každodenního shonu.