Kraniosakrální osteopatie

Kraniosakrální osteopatie (CSO). Kraniosakrální osteopatie je nejznámější a nejmodernější manuální terapie naší průmyslové společnosti.

Cranium-lebka, sacrum-kost křížová, osteopatie – choroby pocházející z kostí. Jemná, nebolestivá manuální terapie bez manipulací, založená na naslouchání našim tkáním, pro pacienta příjemná. Osvobozuje, uvolňuje životní sílu, oživuje její tok a rytmicitu a tím nastartovává samoléčení organismu jako celku (v rovině fyzické-strukturální, emoční i mentální-duchovní). Často přináší hlubokou relaxaci, pocit hlubšího a snadnějšího dýchání, jakoby zbavuje tíhy, navrací pacienta ke komunikaci s vlastním tělem a k jeho schopnosti samouzdravování.
Je to praktika doplňková k dalším manuálním terapiím i k léčbě dietetické a medikamentózní. Využívá vlastností centrální nervové soustavy, malých pohybů v kostech, mezi kostmi a v lebečních švech, odstraňuje napětí vzniklá různými traumaty lebky (porodní traumata, úrazy hlavy atd.) a tím ovlivňuje funkci hlavových nervů, mozkových cév a vnitřních mozkových žláz. Je to přístup komplexní – tělesný i energetický.
Tato terapie je určena všem věkovým kategoriím, ošetření může být aplikováno na novorozencích, seniorech, ale také na lidech umírajících, nebo těžce zdravotně handicapovaných.

Princip kraniosakrální osteopatie

Kraniosakrální osteopatie pracuje s konceptem kraniosakrálního systému, jak byl popsán Dr. J.E. Upledgerem a jeho předchůdci. Principem této metody je vyšetření mobility nebo-li pohyblivosti kraniosakrálního systému, do kterého zahrnujeme lebku (kranium), intrakraniální a spinální membránový systém, mozkomíšní tekutinu, celý páteřní kanál, včetně kosti křížové (sakrum). Terapeut cvičeným hmatem testuje mobilitu jednotlivých částí kraniosakrálního systému. Jestliže v něm diagnostikuje omezení (restrikci) a patologie, které brání zdravým a přirozeným funkcím organismu, velmi jemně systém koriguje. Veškeré používané manipulace nepřesahují tlak nebo tah odpovídající hmotnosti pěti gramů. Terapeut k nastolení harmonie využívá autoregulační schopnosti organismu. Tím je terapie velmi bezpečná.

Anatomie kraniosakrálního systému (CSS)

Kdybychom pomyslně vyndali kraniosakrální systém a jeho komponenty z lidského těla, viděli bychom schéma, které připomíná pulce. Pulec je membránový vak, jenž je tvořen následujícími součástmi:

  • třemi vrstvami membrán, nazývanými meningeální systém
  • mozkomíšním tekutinou, obklopenou tímto membránovým systémem
  • strukturami uvnitř membránového systému, které řídí přívod a odvod mozkomíšní tekutiny

Uvnitř membránového vaku jsou uloženy mozek a mícha, jež jsou obaleny třemi plenami (membránami): zevně vodě nepropustnou tvrdou plenou mozkovou (dura mater), dále pavoučnicí (arachnoidea) a měkkou plenou (pia mater), přiléhající přímo na mozek a míchu a obsahující krevní cévy. Prostor mezi pavoučnicí a měkkou plenou (subarachnoidální prostor ) je vyplněn mozkomíšním mokem (cerebrospinální likvor).

Hlavní část pulce je uložena v lebce. Je připevněna na vnitřní stranu lebečních kostí a vytváří výstelku lebeční dutiny. Tato dutina se nachází nad horním patrem a prvním krčním obratlem.
Druhá část membránového vaku – válcovitá trubice (ocas pulce) – je připevněna na spodinu lebeční. Přesněji je upevněna na foramen (otvor) magnum (velký) a na těla prvních dvou krčních obratlů. Tento otvor nabízí míše průchod z lebky do míšního kanálu. Uvnitř trubice se nacházejí opět membrány pavoučnice a měkká plena mozková, o kterých víme již z předešlého textu. Znamená to tedy, že zde máme trubice uvnitř jiné trubice, jimiž prochází velmi citlivá mícha. Konec válcovité trubice membránového vaku je připevněn ke kosti křížové uvnitř páteřního kanálu. Potom vystupuje otvorem na zadní straně páteře a připojuje se ke kostrči.
Mozkomíšní tekutina je užívána jako hydraulický komponent tohoto systému. Na základě výzkumu na Michigen State University se prokázalo, že se lebeční kosti musejí nepřetržitě, i když zcela nepatrně, pohybovat, aby se mohly přizpůsobit stálým změnám tlaku mozkomíšního moku, který je přítomen uvnitř polouzavřeného systému ohraničeného membránami. Jestliže lebeční kosti ztratí svoji schopnost pohybovat se v odpovídajícím rytmu kraniosakrálního systému (CSS), jeho funkce je ohrožena a může dojít k výskytu různých symptomů. Mozkomíšní tekutina – již zmíněný hydraulický komponent CSS – má ještě další funkci. Uvnitř membránového vaku slouží jako mazivo mezi třemi vrstvami membrán. Umožňuje membránám klouzat ve vztahu jedna ke druhé a k obratlům, což je důležité při normálních pohybech, jako je otáčení nebo ohýbání těla.

Fyziologie kraniosakrálního systému (CSS)

Z předešlého textu o anatomii již víme, že kraniosakrální systém se neustále přizpůsobuje změnám tlaku koloběhu mozkomíšního moku, lebeční kosti se tudíž musejí neustále nepatrně pohybovat. Zvyšování a snižování objemu tekutiny musí být systémem vyrovnáváno tak, aby se nadměrný hydraulický tlak nepřenášel na jeho části, především na mozek a míchu. Ty, jak již víme, leží uvnitř našeho hydraulického systému. Mozek a mícha nejsou pouze extrémně choulostivé orgány, jejichž funkce může být zkreslena abnormálními změnami tlaku, ale rovněž reagují nesmírně citlivě na chemické změny ve svém okolí. Nepříznivé chemické změny mohou být způsobeny také vlivem abnormalit tlaku mozkomíšní tekutiny. Tímto koloběhem mozkomíšního moku vzniká pravidelný rytmus, který se nazývá kraniosakrální rytmus (CSR). Můžeme jej sledovat vzhledem k anatomii CSS nejen na lebečních kostech a kosti křížové, ale i na celém těle. Frekvence CSR je 6 – 12 cyklů za minutu. Začíná se formovat již v děloze a jeho funkce končí smrtí jedince. Fyziologie tohoto rytmu existuje jak u lidí, tak i u zvířat.

Historie kraniosakrální osteopatie

Historie kraniosakrální osteopatie (CSO) je v celku krátká a váže se ke třem mužům. Prvním je Dr. Andrew Taylor Stills (1828 – 1917), zakladatel osteopatie. Dr. Stills studoval především systém kostry a jeho změny při různých nemocech. Odtud pochází název osteopatie. Druhý muž, Dr. Wiliem Garner Sutherland (1873 – 1954), je žákem Dr. Stilla a je považován za zakladatele kraniální osteopatie. Kolem roku 1900 začal zkoumat lidskou lebku a zjistil, že lebeční kosti jsou do sebe zaklesnuty jako dětská skládanka a lebeční švy umožňují jednotlivým částem lebky pohyb. Dr. Sutherland jej označil jako „primární dýchání” nebo-li kraniální rytmus a tento pohyb lebky je předmětem zkoumání kraniosakrálního systému. Systém je označován jako sakrální, poněvadž tvrdá plena mozková (dura mater) doprovází míchu až ke kosti křížové, jde tedy o souhru systému propojeného mezi kraniem (lebkou) a sakrem (kostí křížovou). Dr. Sutherland vypracoval logický strukturovaný biomechanický koncept a brzy zjistil, že mikropohyby lebky se dají experimentálně napodobit a je možné je cítit rukama. Dalších několik let se učil tento pohyb lebky vnímat a dělal různé experimenty pomocí přilbice, kterou utahoval na jednotlivých lebečních kostech. Jeho žena zapisovala, co se s ní při těchto pokusech děje (jestli např. hůře vidí, nebo má horší rovnováhu atd.) Na základě těchto experimentů určoval, jak pohyblivost lebečních kostí působí na jednotlivce a jaký význam má pro lidské tělo. Zjistil, které pohyby jsou normální a které abnormální. Dr. Sutherland vytvořil terapii, pomocí níž dochází k nastolení rovnováhy v kraniosakrálním systému. Další, kdo tuto metodu rozvinul, byl americký chirurg John E. Upledger, jenž jí dal název kraniosakrální terapie (CST). Tento systém doplnil teorií funkce kraniosakrálního systému (Likvor model). V roce 1970 si všiml během operace krku podivného rytmu na míšní membráně. Zaznamenal, že tento rytmus je odlišný od dechového a srdečního rytmu. Žádný z jeho kolegů mu nedokázal vysvětlit, jaký rytmus během operace vlastně pozoroval. O dva roky později Dr. Upledger navštívil seminář, zaměřený na výklad Sutherlandových myšlennek a učení některým jeho technikám. V roce 1975 získal Dr. Upledger grant na výzkum kraniosakrálního systému na Michigenské státní univerzitě. Na základě výzkumu a vlastních zkušeností tuto metodu významně zdokonalil. Během dvaceti let své klinické praxe začal publikovat zejména učebnice CS terapie: Craniosacral Therapy I. a II. a pro veřejnost vydal knihu: Your Inner Physician and You (Ty a tvůj skrytý lékař). Tato kniha byla přeložena do českého jazyka a vydána Nakladatelstvím Modrý klíč, je určena laické veřejnosti, popisuje objevení CS systému a vysvětluje postupy této metody.

Kraniosakrální osteopatie v ČR

V České republice již několik let působí francouzský osteopat a naturopat ERIC le NEUDER. Jeho specifická metoda patří do oblasti jemné moderní osteopatie, kterou nejen praktikuje, ale i vyučuje a která vznikla syntézou toho, co se naučil od mnoha významných profesorů a terapeutů jak osteopatie, tak orientální gymnastiky (pr.Thooris, de Sambusy, W.G.Sutherland, Upledger). Jeho práce je propojením orientálních tradic, pohybů a jemné moderní osteopatie. Eric le Neuder předává své zkušenosti a konkrétní postupy používané ve svém kabinetě jak odborníkům (fyzioterapeutům, lékařům, masérum), tak i všem ostatním, ať již pro využití k léčení sebe sama, či svých blízkých a známých, tak pro využití profesní.

KRANIOSAKRÁLNÍ OSTEOPATIE trochu jinak aneb škola umění žít bez zbytečných nadějí, plánů a objektů zájmu, s opravdovou vnitřní radostí a čistým vědomím

MUDr. JANA HOLUBOVÁ vychází ze zkušeností získaných pod vedením E.le Neudera a tuto praktiku využívá při práci s dospělými i dětmi, pořádá semináře, jejichž účastníci se budou moci zařadit do již probíhajícího projektu Erica le Neudera. Každé ošetření, které J. Holubová provádí, je pro ni velmi cenným setkáním v evidenci, hloubce a klidu. Při komunikaci mezi pacientem a terapeutem je velmi důležitá kvalita přítomnosti terapeuta, která vstupuje do kontaktu s tkáněmi pacienta s vědomím inteligence a paměti každé buňky lidského těla. V závislosti na kompatibilitě pacienta a terapeuta dochází k léčení či příznivému ovlivnění mnoha problémů, dysfunkcí a bolestí jak fyzických, tak psychických i ovlivnění způsobu myšlení a orientace v životě.

Fáze procesu vyzrávání ve světě vnímání

Platí pro cvičení, meditaci i manuální terapii:

  • vnímání celého těla (globalita)
  • vycentrování = pohyb ve 3 osách (pravolevé, předozadní, shora dolů)
  • spontánní pohyb
  • zrod vnitřní mobility ve stavu čistého vědomí

Indikace Kraniosakrální osteopatie

Kraniosakrální osteopatie přispívá všeobecně ke stimulaci a harmonizaci fyzických a psychických sil jedince. Lze ji aplikovat u krátkodobých potíží akutního rázu i u chronických stavů. Velmi jemně jsou podporovány přirozené autoregulační schopnosti, které napomáhají vylepšit funkci mozku a míchy i dalších systémů souvisejících s CNS.

Jde zejména o systém:

  • nervový
  • imunitní
  • hormonální
  • neuromuskuloskeletální (systém nervů, svalů a kostí)
  • vaskulární a respirační (systém cévní a dýchací)

Kraniosakrální terapie je vhodná zvláště pro následující stavy:

  • autismus
  • astma a chronický kašel
  • bolesti hlavy, migrény, bolesti kloubů, ramen a žeber
  • cerebrální paralýza (těžké poškození centrálního systému, zejména v důsledku traumatu při porodu)
  • downův syndrom
  • školní potíže
  • DMO (dětská mozková obrna)
  • enuréza (noční pomočování)
  • epilepsie
  • exophtalmus (vystoupení oka z očnice)
  • horečka
  • mentální retardace
  • Menierův syndrom (nenadálé záchvaty silné závratě, nevolnosti, zvracení, doprovázené šelesty, pískáním a hučením v uších i zhoršením sluchu)
  • závratě, zaléhání uší
  • ochrnutí obličeje
  • cukání v obličeji
  • glaukom (zelený zákal)
  • chřipka
  • onemocnění oběhového systému srdce
  • hyperkinetický syndrom (porucha aktivity a pozornosti)
  • herpes (pásový opar)
  • hypertenze (vysoký krevní tlak)
  • neurastenie (chronický únavový syndrom)
  • rachitida (křivice)
  • psychické problémy (nespavost, deprese)
  • střevní záněty (spastické)
  • hemoroidy
  • sinisitis (zánět vedlejších nosních dutin), zánět šlach
  • skolióza
  • strabismus (šilhavost)
  • struma
  • smyslové vady
  • neuralgie trigeminu (zánět trojklaného nervu)
  • patologické změny páteře
  • problémy zad bolesti páteře, bolesti bederní páteře u těhotných)
  • premenstruační syndrom a návaly v menopauze
  • zápal mozkových blan
  • záněty středouší

Přináší úlevu:

  • chronická progredující polyartritida
  • spondylartritida
  • algodystrofie
  • roztroušená skleróza
  • myopatie
  • Parkinsonova choroba

Zdroj: www.osteopatie.cz, www.csosteopatie.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zeptal jsem se na názor klientů

Autentické důvody proč si dát masáž

Když potřebuji cítit sebe sama nebo úlevu a uvolnit nahromaděné napětí v těle dám si masáž.

Učím se mít rád sebe a milovat své tělo. Chci mu dopřát potěšení i úlevu. Masáž je to terapie pro nás oba, pro Duši i Tělo.

Masáž si dám když se potřebuji na moment zastavit a utéct od každodenního shonu.