Metamorfní technika

Metamorfní technika

Zakladatel terapie

Britský naturopat a reflexolog Robert St. John (1914-1996) patřil k jedněm z nejzkušenějších terapeutů. Mnohé z reflexních map, které měl k dispozici, ovšem neodpovídaly faktům, s nimiž se v praxi setkával. Vytvořil si tedy mapu novou, ani pak však nebyl zcela spokojený. Chtěl zkoumat dál a jít až za hranice „tělesného aspektu“ klasické reflexní masáže. Stal se tak zakladatelem terapie s názvem metamorfní technika.
Tušil, že mnohé potíže souvisejí s energetickými bloky, které se „ukotvily“ na úrovni spinálních (míšních) nervů. Rozhodl se proto soustředit se při své práci pouze na reflexní zónu páteře a studovat při tom psychologicko-emoční účinek tohoto typu ošetřování. Pozoroval a vyhodnocoval charakteristiky chodidel i lidí, kterým tato chodidla patřila, a dospěl k velmi překvapivým závěrům. Na reflexní zóně páteře (najdeme ji na vnitřní straně chodidla v oblasti mezi palcem a patou) pravidelně nacházel pět bodů, jež se od ostatních částí dané zóny určitým způsobem lišily. Byly citlivější a jakoby „napjatější“.

Otcovský a mateřský princip

St. John se velmi často setkával s pacienty, kteří mívali otlaky nebo silně zrohovatělou kůži v oblasti paty. Tito lidé měli jedno společné: jejich vztah s matkou (a k matce) nebyl zcela ideální. Oblast paty byla proto později nazvána „mateřský princip“. Zajímalo ho tedy, kde se nachází podobný znak související s fi gurou otce. Jeho umístění nakonec našel na kloubu palce chodidla. Tato zóna pak byla nazvána „otcovský princip“.
Je nutné doplnit, že bloky v „mateřském principu“ se úzce nespojují pouze s konkrétní osobou matky, ale zároveň i s mateřským aspektem každého z nás, tedy schopností přijímat, o někoho se starat, vyživovat (ve všech směrech) sebe sama i ostatní, s naší vnímavostí, správným postojem k realitě, a tedy i naším bytím „nohama na zemi“. Bloky „otcovského principu“ stejně tak nesouvisejí pouze s otcem jako takovým, ale i s problémy ve vztazích s autoritami. Vážou se také k právu a k rozhodnutí být sami sebou.

Otisky vývoje organismu

Přesvědčil se, že chodidlo nevypovídá pouze o tělesném aspektu jedince, ale i o zvláštnostech jeho mentálního a emočního postoje k životu. Svému objevu ze začátku nepřikládal zvláštní význam. Později však vytušil, že přítomnost „otce“ a „matky“ na reflexní zóně páteře souvisí i s celým obdobím vývoje jedince před narozením – tedy s obdobím prenatálního vývoje a jeho průběhem. Pochopil, že na dané reflexní zóně můžeme sledovat celý dlouhý časový úsek: okamžik početí, po kterém následuje prenatální vývoj a nakonec i samotný moment narození. Došlo mu, co oněch pět odlišných bodů na reflexní zóně páteře (o nichž jsme se zmínili výše) znamená. Odpovídají pěti nesmírně důležitým mezníkům vývoje dítěte v lůně matky.
1. První bod (zóna kloubu palce, první krční obratel) odpovídá okamžiku početí až po osmý týden embryonálního vývoje, kdy se plod soustředí na „konstrukci“ vlastního fyzického těla.
2. Kolem osmého týdne je plod kompletní, i když samozřejmě ještě ne zcela vyvinutý. Dívá se na svou dosavadní „práci“ a je s ní více či méně spokojený. Pozitivní či negativní charakter tohoto momentu jej pak provází do dalšího života a ovlivňuje jeho úctu k sobě samému.
3. Mezi devátým a devatenáctým týdnem vývoje pokračuje růst plodu, který je v kontaktu se svým vlastním mikrokosmem. V období prvního pohybu v mateřském lůně si začíná uvědomovat existenci vnějšího světa. Pocity, jež prožívá, pak ovlivňují jeho mentální postoj vůči ostatním a světu jako takovému.
4. Třicátý třetí týden (první křížový obratel) je „přípravné“ období před narozením. „Ochota“ dítěte narodit se je ovlivněná jeho předchozími zkušenostmi.
5. Poslední, pátá etapa, je pak narození (spodní část křížové kosti). Jedná se o moment velké změny, rozhodnutí se k akci. Provázejí jej pocity strachu, izolace, paniky nebo štěstí a expanze.

Metamorfóza

Robert St. John zjistil, že jemnou masáží reflexní oblasti páteře můžeme působit právě na energetické bloky, které se v daném období utvořily. Nové pojetí reflexologie označil jako prenatální terapie, později metamorfóza. (Druhý název lépe vystihuje její silný účinek na proces změn. Odlišuje také lépe tuto techniku od metod souvisejících s přípravami na porod.)
Na jím vytyčených reflexních zónách páteře chodidel (vnitřní strana), rukou (podél palce, směrem k zápěstí) a hlavě (od fontanely směrem k šíji a uším) ji pak také začal se skutečně velkým úspěchem provádět. A nové nebylo pouze „ideologické“ pojetí terapie, ale i „styl“ jejího aplikování.
St. John totiž vždy zdůrazňoval pouze dvě naprosto nezbytné podmínky metamorfní terapie: přístup a energii. Jeho žák, Gaston Saint-Pierre, který se významně zasloužil o další rozšíření techniky v praxi a její komplexnější propracování, se jednotlivým vývojovým „etapám“ věnoval ještě hlouběji. Analyzoval různé jevy ovlivňující formování jedince včetně těch, které předcházely okamžiku početí (tedy i období předpočetí, jež pak také na chodidlech lokalizoval). Toto prohloubené pojetí masáže pojmenoval metamorfní technika.

Princip ošetřování

Nyní jsme se dostali k nejvýznamnějšímu aspektu celé terapie, mnohonásobně důležitějšímu než manuální technika samotná: k přístupu k ošetřování. Praktikující zde funguje jako pouhý katalyzátor. Přijde, zúčastní se reakce, napomůže jí, ale sám nic nemění.
Je přítomen, ale je zcela netečný. Na rozdíl od „klasické“ reflexní terapie či jiných technik žádnou energii nedodává, nevede a ani nikam nesměruje. Naprosto nezbytný je absolutní odstup od vzájemného prolínání s energií „pacienta“ i od jakékoli jiné formy energie – ať už pochází odkudkoliv. Vůbec si nevšímá ošetřované osoby a nehodnotí ji.
Druhou podmínkou je životní energie pacienta. Energie růstu, regenerace a transformace (vlastní každému živému organismu) se dává za pomoci terapeuta-katalyzátoru do pohybu. Je řízena pacientovou vrozenou inteligencí, pohybuje se, kam je třeba, správným směrem a s patřičnou intenzitou a dovoluje mu tak časem postupně vyjadřovat jeho pravý potenciál (který, jak již bylo řečeno, v sobě – i když třeba v určitých „místech“ zablokovaný – rozhodně má).

Komu je technika určena?

Bloky, jež se utvořily v prenatálním období, jsou základem „schémat“, která se pak v našem životě objevují a neustále jej ovlivňují a to nejen z hlediska zdravotního. Projevují se totiž v našem celkovém přístupu k životním situacím.
Stejné je to u emocí, které jsou spojené s okamžikem narození: trauma dítěte z porodu, přerušení spojení s matkou. K tomu ještě přičtěme pocity, jež zažívá rodička a dítě je velmi dobře vnímá: obavy z porodu, bolesti, napětí, panika. Tato traumata promítáme i do dalšího života, prožíváme je nanovo. Není se pak co divit, že situace životních přechodů z jedné fáze do druhé (např. osamostatnění se od rodičů, manželství, narození vlastních dětí, změna zaměstnání nebo třeba stěhování, náhlá nemoc) s námi vždy pořádně otřesou.
Metamorfní technika není ovšem rozhodně určená pouze těm, kdo procházejí nelehkým obdobím. Ze své vlastní praxe a zkušenosti (včetně osobních prožitků) a zkušeností ostatních terapeutů, kteří ji praktikují, se mi potvrdilo, jak dobrá může být například přímo v období těhotenství – pro matku i pro dítě. Obzvláště blahodárně pak působí na děti, zejména malé čertíky, a děti s nejrůznějšími mentálními a vývojovými potížemi. (V tomto případě je nanejvýš vhodné, aby byla „ošetřována“ celá rodina, výsledky jsou pak skutečně vynikající.) A v neposlední řadě se s její pomocí začnou zlepšovat mnohé zdravotní problémy, logicky i velmi starého data.

Metamorfní technika v praxi

Dobře víme, že uvolněním energetického bloku v oblasti páteře ovlivníme jak zdraví, tak i psychiku člověka. Aplikace metody je skutečně téměř univerzální. Není ovšem terapií v úzkém slova smyslu. Nezaměřuje se přímo na léčení potíží, přestože jejich léčbu ovlivňuje nesmírně pozitivně. Toto jemné ošetřování využívá vrozené inteligence a schopnosti regenerace každého organismu, která pak dovoluje dané problémy řešit (a vyřešit).
Základní technika se dá naučit velmi snadno. Nepotřebujeme k tomu žádné zvláštní odborné znalosti. Můžeme ji úspěšně provádět sami doma, na ostatních i jako automasáž (potvrzuji a doporučuji). Dobře se doplňuje se všemi ostatními terapiemi – a to nejen holistické medicíny.
Podle R. St. Johna je tuto masáž schopen provádět v podstatě každý, lze se ji naučit za jeden víkend, ale musí k tomu být správná motivace a přístup. Kdo se ji chce naučit proto, aby dominoval nad druhými, nebo si hledá pouhou „berličku“ k vyřešení vlastních problémů, ten si velmi brzy všimne, že metamorfní technika zde není pro něj a on pro ni.

Petra ŠTEFÁNKOVÁ
REGENERACE 1/2010

Zeptal jsem se na názor klientů

Autentické důvody proč si dát masáž

Učím se mít rád sebe a milovat své tělo. Chci mu dopřát potěšení i úlevu. Masáž je to terapie pro nás oba, pro Duši i Tělo.

Masáž si dám když se potřebuji na moment zastavit a utéct od každodenního shonu.

Když potřebuji cítit sebe sama nebo úlevu a uvolnit nahromaděné napětí v těle dám si masáž.